wz


Římskokatolická farnost Hněvošice
po
Pobožnosti

První pátky měsíce

Eucharistie - Svátost Lásky - zaujímá podstatné místo při kultu Ježíšova Srdce. " Máš každý první pátek měsíce Mne přijímat ve svatém přijímání " - řekl sv. Markétě Marii Ježíš během třetího zjevení.

Je třeba zde vzpomenout také na jiná slova Krista, která vyřkl během stejného zjevení. Byla hořká. Ježíš, který velice miloval lidí, doznává od nich tolik nevděčnosti a lhostejnosti: " Působí mi to více příkrou trýzeň než všechno, co jsem vytrpěl během mého umučení. " Když se obrací na Markétu, říká - " Přinejmenším Ty se mi postarej dostiučinit, nakolik to bude v Tvé moci, za jejich nevděčnost ". Právě takovým dostiučiněním je přijímání svatého přijímání, které nejčastěji spojuje člověka s obětí Spasitele. Podle přání Pána Ježíše je třeba je přijímat často a zvlášť v první pátky měsíce.

Apoštolský Stolec teprve po přísných a důkladných vyšetřeních dovolil slavení svátku a také uctívání obrazů Ježíšova Srdce v dnes všedně přijatých formách. Podruhé Církev nepřímo potvrdila zjevení, která obdržela sv. Markéta Marie Alacoque, když po přísném procesu vyzvedla ji ke slávě oltářů. Její beatifikace se uskutečnila v roce 1864 a kananonizace v roce 1920. Prvním z papežů, který potvrdil pobožnost k Srdci Pána Ježíše a také svátek některých diecézí a řádů, byl Klement XIII. Udělal to v roce 1765 - tedy skoro 100 let po zjeveních. Rozhodujícím však v této věci bylo memorandum polských biskupů poslané papežovi v roce 1765. Memorandum udává nejprve historický vývoj kultu, následně dokazuje hluboce jeho správnost a dobra, která vyplývají z té pobožnosti. Papež Pius IX. v roce 1856 rozšířil svátek Srdce Pána Ježíše na celou Církev. Lev XIII. 31. prosince 1899 odevzdal péčí Ježíšova Srdce celou Církev a lidský rod.

           

Církev vidí v pobožnosti k Ježíšovu Srdci znamení lásky Boha k lidem. Chce zároveň probudit v lidských srdcích vzájemnou lásku k Bohu skrze tuto pobožnost. Kromě toho samotný Kristus dal té pobožnosti nadmíru týkající se morálního očištění směr; ona nás má učinit citlivými na hřích, má nás mobilizovat ve jménu lásky ke Kristu k válce s hříchem a také dostiučinění za ty, kteří nejvíce zraňuji Božské Srdce. Bůh je láska. Z lásky Božského Srdce existuje celý svět a lidský rod. Když se člověk zpronevěřil Pánu Bohu, svému Stvořiteli, Bůh ho dále nepřestal milovat. Důkazem této nepochopitelné lásky je, že dal svého jediného Syna. Zosobněním této největší lásky Boha je Ježíšovo Srdce. Právě ta láska k lidskému rodu nařídila Ježíšovi sestoupit na zem a přijmout pro spásu lidí kruté umučení a smrt. Z lásky tohoto Srdce vznikla Církev, svátosti a mezi nimi Svátost Lásky - Eucharistie.

           

Pobožnost k Srdci Ježíše klade rovněž závazky. Člověk by neměl zneužívat dobroty Božího Srdce. Měl by k tomuto Srdci mít neomezenou důvěru. Proto nejen, že může, ale měl by se utíkat k tomuto Srdci ve všech svých potřebách. Neměl by zraňovat tohoto Srdce novými hříchy. Avšak když nás lidská slabost požene nově do bahna hříchu a otroctví satana, máme právo vždycky důvěřovat Božímu milosrdenství, které je připraveno přijít k nám s pomocí a vysvobodit nás.

           

Pobožnost k Ježíšovu Srdci nutí rovněž k aktům pokání za hříchy jiných. Kdo miluje Boží Srdce, ten se bude snažit tomu Srdci nahrazovat za hříchy bratrů. Tedy tato pobožnost vyvíjí také společenské vědomí. Pobožnost k Ježíšovu Srdci pobízí k napodobování ctností tohoto Srdce - a především lásky ve všech jejích projevech.

            

Pán Ježíš slíbil také sv. Markétě, že každý, kdo skrze 9 prvních pátků přistoupí ke svatému přijímání a obětuje je jako dostiučinění za hřích vlastní a lidského rodu, tomu Boží Srdce zajistí milosrdenství v okamžiku smrti, že nezemře bez Jeho milosti. Církev vpravdě nevyjádřila úředně souhlasu k tomuto slibu, dovoluje však důvěřovat, že bude on naplněn. Tato praxe přispěla k zpopularizování zvyku častého svatého přijímání.

Korunka k Božímu Milosrdenství a Adorace - každý první pátek měsíce v 16.30hod. (zimní čas - 15.30hod)
Korunku nadiktoval Pán Ježíš sestře Faustyně ve Vilně 13. - 14. září 1935.Pán Ježíš řekl sv. sěstře Faustyně: Skrze modlitbu této korunky chci dát lidem vše, oč mě budou prosit. Jestliže to (...) bude shodné s mou vůlí. Kneží ji budou podávat hříšníkům jako posledni možnost záchrany; i kdyby byl hříšník sebezatvrzelejší, pokud se jen jednou pomodlí tuto koronku, dosáhne milosti mého nekonečného milosrdenství.

Korunka k Božímu Milosrdenství (modlí se na obyčejném růženci)
Na začátku: Otče náš..., Zdrávas Maria..., Věřím v Boha...
Na zrnkách Otčenáše: Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši i Božství Tvého nejmilejšího Syna našeho Pána Jěžíše Krista,
na smír za hříchy naše i celého světa.
Na zrnkách Zdrávasu: Pro jeho bolestné utrpení bud' milosrdný k nám i k celému světu.
Na zakončení: Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem - 3x

První soboty měsíce
První soboty v měsíci jsou zasvěceny smíru Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Už sv.Pius X. poskytl 3.6.1912 za obvyklých podmínek plnomocné odpustky věřícím,kteří na první sobotu v měsíci vykonají smírnou pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Benedikt XV. dne 9.11.1920 potvrdil smírnou sobotu. Je to splnění jednoho přání P.Marie ve fatimských zjeveních.

Dne 10.12.1925 se zjevila Panna Maria Lucii z Fatimy (v klášteře v Pontevedro) a řekla jí:"Hleď, milá dcero, jak je mé Srdce obklíčeno trním; nevděční lidé je ustavičně probodávají rouháním a chladností. Aspoň ty se přičiň, abys mě potěšila, a oznam všem lidem, že při smrti budu nablízku se všemi milostmi, které potřebují ke spáse těm, kdo po pět po sobě jdoucích prvních sobot v měsíci vykonají sv. zpověď, sv. přijímání, pomodlí se růženec a věnují mi čtvrthodinku na smír a při tom budou rozjímat o tajemstvích sv. růžence." (K tomu je třeba podotknout, že sv. zpověď vykonaná během týdne se smírným úmyslem stačí, že požadavku čtvrthodinového rozjímání se vyhoví, když uvažujeme o jednom nebo o více tajemstvích sv. růžence nebo se pomodlíme druhý růženec. Také stačí čtvrthodinka duchovní četby o jednom nebo o více tajemstvích. Jde o první soboty v měsíci a ne vždy o první soboty po prvním pátku).

Dne 15.srpna 1942 ukázal Spasitel Neposkvrněné Srdce své Matky ctihodné služebnici Boží Konsolátě Betrone se slovy: "Tak jako jsem já skrze Neposkvrněné Srdce mé Matky přišel na svět, tak přijdou duše skrze toto Srdce k mému Srdci... Toto Srdce je pramen mých milostí, ze kterých prýští život a posvěcení světa. Jako mně dal Otec všechnu moc na nebi i na zemi, tak skládám vítěznou moc nad hříchem a světem do Srdce mé neposkvrněné Matky. Má dcero, skrze sv. Markétu jsem dal světu velká zaslíbení. Protože jsem však ve své dobrotě nekonečný a mé milosti jsou nevyčerpatelné, slibuji nyní ještě více. Jestliže duše chtějí, aby se má zaslíbení naplnila, ať milují a uctívají Neposkvrněné Srdce mé Matky. To budou dokazovat tím, že budou po devět po sobě jdoucích prvních sobot měsíce (stejně jako po devět prvních pátků) po kající přípravě přijímat mé Tělo s úmyslem, aby usmiřovali mé Božské Srdce spojené s Neposkvrněným Srdcem mé Matky. Panna Maria žádala prostřednictvím fatimské Lucie pět sobot, Spasitel však mluvil o devíti. Sestře Konsolátě to zdůvodnil takto: "Prosba mé Matky o pái, protože se necítí hodna stejné úcty. Moje prosba je však projevem mé lásky, která nemůže snést, abych dostal více než ta, se kterou jsme v lásce spojeni."
Večeřadlo s Matkou dobrého Pastýře - každý 2.čtvrtek měsíce ve 20.30
V encyklice sv. Jana Pavla II. Dominum et vivificantemse se praví: " Je-li historickým faktem, že církev vyšla v den Letnic z večeřadla, může se také v jistém smyslu říci, že ho nikdy neopustila. Duchovně nepatří letnicová událost jen do minulosti. Církev je stále ve večeřadle a nosí ho v srdci. Církev setrvává v modlitbě, tak jako setrvávali apoštolové spolu s Marií, Kristovou Matkou, a s těmi, kdo tvořili v Jeruzalémě první zárodek křesťanské obce a na modlitbách očekávali příchod Ducha svatého. Církev setrvává v modlitbě spolu s Marií. Toto spojení modlící se církve s Kristovou Matkou je součástí tajemství církve již od začátku. "

V průběhu modlitebního setkání skrze četbu Písma svatého, rozjímání a zpěvy, spolu s Matkou dobrého Pastýře, děkujeme za obdržení Božích milosti a prosíme o přímluvu u Boha v intencích naší farnosti a světa.

Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a ony znají mne...  /J 10,14/